V létě tohoto roku jsem ke svému údivu nalezl v
jednom knihkupectví v Augsburgu knihu dávných pověstí z Nízkého
Jeseníku. Napsal ji a vydal na sklonku 19. století učitel Josef Ullrich
a obsahuje téměř 500 krátkých či delších pověstí oblasti Nízkého
Jeseníku od Osoblahy až po Nový Jičín....
Vlastnil jsem kdysi ono původní vydání a přišel o
ně častým půjčováním. Ale to co jsem viděl v augsburgském knihkupectví,
to byl nově vydaný reprint knihy VOLKSFAGEN AUS DEM GESENKE. Kniha
vyšla v původní úpravě s krásnou kresbou na titulní straně, v pevné
vazbě a s bytelnou obálkou. Do tohoto textu jsem vybral jednu z kreseb
týkající se Bruntálu. I text tištěný švabachem zůstal stejný, včetně
reprodukcí fotografií měst Nízkého Jeseníku a některých kreseb. Nový
vydavatel nepovažoval za nutné k vydání cokoli dodat. To je dobře. A
tak jsem si knihu koupil a mám ji znovu. Její vydání je nesporným
kulturním činem hodným úcty. Jelikož vyšla v nezměněné úpravě, nemá
jinou vypovídací hodnotu než tu, kterou měla před více než 110 lety.
Jednu přidanou hodnotu však má - našel se někdo, kdo vydání knihy
zaplatil. Vydání knihy pověstí o naší oblasti v Německu, to není žádný
ekonomický úspěch, bez masivní dotace by nebylo lze knihu vydat.
Uvážíme -li navíc, že dávné pověsti a báje jsou naprosto apolitické,
jde jednoznačně o podporu kulturního dědictví, které je společné
dějinám Čechů a Němců. Takový činů bychom si přáli více. Učitel Ullrich
sbíral své pověsti u místních písmáků, starých lidí i ze starší
literatury. Jejich množství, předtím existující většinou pouze v ústním
podání, svědčí pěkném vztahu místních obyvatel k místu jejich žití. A
není třeba si zakrývat, že jde o ty občany, které dnes zařazujeme do
velmi problematické množiny nazývané „sudetští Němci". „Jejich" pověsti
jsou i našimi pověstmi, neboť se týkají míst, která se vzhledově po
staletí nezměnila. A to jestli se změní lidé a najdou k sobě cesty, to
je přece v podstatě obsahem poselství každé pověsti. Jako následujícímu
vyprávění o zakleté hradní paní, které připojuji.
ZAKLETÁ HRADNÍ PANNA Z LUGSLANDU
Na výšině mezi Vraclávkem a Burkvízem, na hranici Hošťálkovského a
Albrechtického panství, stával ve středověku hrad Lugsland. Jeho název
byl odvozen od jeho polohy, která umožňovala daleký výhled. Původně se
prý jmenoval Lug ins Land - tedy „Pohled do krajiny." Ještě dnes zde
můžeme najít staré hradní příkopy, valy a zbytky zdí. Hrad prý stál již
v době vpádu Tatarů do Slezska v roce 1241. Tatarský kouzelník, který
táhl spolu s vojskem, hrad, jenž se nepodařilo Tatarům dobýt,
začaroval. Po kouzelníkově kletbě začaly hradní zdi praskat a obytná
budova se všemi jejími obyvateli i poklady se propadly do země. V té
době byla majitelkou hradu mladá a krásná dívka. Po katastrofě, která
hrad postihla se vyprávělo, že ve zříceninách straší, a tak se lidé
dlouho tomuto místu vyhýbali.
Jednou se tudy vracel ze světa domů mladý mlynářský syn. Byl horký
letní den a mlynáře trápila žízeň. Vzpomněl si na pustý hrad a rozhodl
se najít zdejší studnu a napít se. Přelezl valy a dostal se křovinami a
lesem na zarostlé hradní nádvoří. V té chvíli uslyšel zvonit poledne z
kostela v Opavici. Mlynář se rozhlížel a hledal studnu, když tu
najednou spatřil na trávě rozložené čistě vyprané prádlo. Mlynáře v
první chvíli napadlo, že zde mají lupiči rozložený svůj poslední lup.
Proto se raději chtěl dát na útěk. Tu však za sebou uslyšel jemný hlas,
který mu říkal: „Neboj se a zůstaň." Ohlédl se a za sebou uviděl stát
neobyčejně krásnou dívku. V jedné ruce držela stříbrnou konvičku s
vodou a ve druhé křišťálový pohár. Nalila do něj vodu a podala jej
mlynáři, aby se napil. Když jí s díky pohár vracel, prosila ho: „Je ve
tvé moci vysvobodit mne z dávné kletby. Před mnoha staletími jsem byla
paní tohoto hradu. Pro mou pýchu a domýšlivost mne však jeden kouzelník
začaroval a vysvobodit mne může jen mlynář, který se narodil v neděli a
jemuž je právě 24 let, takový, který nikdy nikomu nevzal ani zrnko
obilí. Ty všechno to, co je v kletbě obsaženo splňuješ. Prosím tě pomoz
mi zbavit se jednou pro vždy té kouzelníkovy kletby. Přijď sem znovu
přesně za 8 dnů, o půlnoci ze soboty na neděli. Najdeš mne tu v podobě
hrozného hada, který bude mít v hubě svazek zlatých klíčů. Ty klíče mi
seber. Neboj se, nic se ti nestane. Odměnou ti bude vědomí, že jsi
pomohl zakleté osobě v klidu odpočívat a těmi klíči si odemkneš vchod
do podzemí, kde najdeš zmizelé hradní poklady. Jen se nedej ničím
odradit. Nepomůžeš-li mi, budu zde musit zase stovky let čekat na
jiného zachránce." Mlynář se tak polekal, že upadl do mdlob. Když se
probral, ležel na nádvoří starého hradu sám, dívka, prádlo, všechno
zmizelo.
Když přišel domů do Albrechtic, svěřil se se vším co zažil, svému
otci. Řekl mu také, že se rozhodl dívku zachránit. Otec s ním zašel za
farářem, který jim však poradil, že rozum i víra nám radí, abychom
nevěřili různým čárám a pověstem o zmizelých lidech. „Spal jsi a měl
jsi živý sen, to se někdy stává. To není nic nevysvětlitelného." Řekl
mu farář. Čím víc se sobotní večer přibližoval, tím víc to mladého
mlynáře nutilo vydat se na hrad. Večer se oblékl, osedlal si koně a
chtěl vyjet. Otec jej však tak dlouho přemlouval, až nakonec zůstal
doma. V noci se však strhla obrovská bouře, blýskalo se a ze všech
stran se valily nekonečné proudy vody. Mladému mlynáři se najednou ve
spánku zjevila krásná hradní paní a řekla mu: „Škoda, že jsi nepřišel,
škoda, že jsi mi nepomohl. Teď budu muset zase celá staletí čekat na
své vysvobození. Ale ty také špatně skončíš! Do roka a do dne zemřeš."
Od toho dne se mladý mlynář k nepoznání změnil. Byl vážný a smutný,
pořád jako by duchem nepřítomný. Na podzim onemocněl a brzy zemřel.
Poznámka: Požadavek na vysvobození
zakletých a začarovaných osob najdeme v mnoha slezských pověstech.
Často se v nich také vyskytují postavy bílé paní nebo je v nich řeč o
pokladech. Hrad na místě zříceniny Lugslandu prý stával již za panování
knížete Břetislava (1037 - 1055) a měl být součástí systému opevněných
míst, budovaných knížetem jako obranu hranic proti Polákům. Tato
pověst s mnoha dalšími je otištěna v publikaci TOULKY NAŠÍ MINULOSTÍ,
která vychází v těchto dnech jako 4-5 číslo 1. ročníku Bruntálské
vlastivědné knihovničky, vydávané od roku 2005 nakladatelstvím Moravská
expedice ®. Garantem je Obecní úřad v Třemešné a její obsah je věnován
převážně Osoblažsku.
|
