|
|||||||||||||||||||
Reklama
Server
Všechny texty a fotografie zde umístěné jsou majetkem jednotlivých autorů a je zakázáno je bez jejich
souhlasu jakýmkoliv způsobem rozšiřovat či publikovat
jeseniky.org , moravskehory.com, jesenicko.biz, sumpersko.eu optimalizováno pro: 1024x768 a vyšší, IE 5.0
Copyright Němčík design
a PhDr. Jindřich Němčík
2003 - 2008 Všechna práva vyhrazena
Podpora: Kraliq 2005
Vytvořeno v Joomla!
 |
Najdeme
zde na osmdesát pramenů, pomníků, vyhlídek, památných skal a
slavnostních křížů. Podobnou strukturu, ale s menším počtem těchto
památek má také oblast nad městem Jeseník ( dříve Frývaldově ) a pod
Zlatým Chlumem. Ve zbývající části Jesenicka můžeme tyto zajímavosti
nalézt rovněž, ale již ne v takové míře. Rozvoj jesenických pramenů a
stavba pomníčků souvisí úzce s osobou Vincenze Priessnitze, jenž v roce
1824 založil první vodoléčebný ústav na světě. Na Gräfenberg se
sjíždělo mnoho urozených pacientů, kteří chtěli svému ,,zázračnému"
doktorovi postavit nějakou památku a poděkovat tak za uzdravení. A co
by bylo lepší v oblasti, kde je velké množství pramenů s pramenitou
vodou, než zde postavit pomníček s lavičkou pro odpočinek...
Vincenz Priessnitz se narodil 4. října 1799, jako nejmladší dítě
chalupníka na Gräfenbergu. Ve svých šestnácti letech utrpěl těžké
zranění. Při práci na poli mu přes hrudník přejel vůz naložený dřevem.
Místní lékař mu nedával velkou naději na uzdravení. Mladý Priessnitz
využil poznatky, které odpozoroval při sledování raněných zvířat v
lese. Nechával si z lesních studánek nosit studenou vodu, do které
namáčel obvazy a následně je přikládal na hrudník. Tak se po čase
uzdravil. Když prostí lidé viděli, jak se zázračně 
uzdravil,
začali se na něj obracet se svými nemocemi. Léčil je stejně jako sebe a
zaznamenal mnoho úspěchů. Záhy však poznal, že pouhé pití vody a
obklady nestačí. Vypracoval proto vlastní metodu léčby, jejímž základem
je využívání pramenité vody a přesné rozpoznávání pacientova stavu.
Výsledky se brzo dostavily. Roku 1824 ve svém domě na Gräfenbergu
zakládá první vodoléčebný ústav na světě. Zprvu se sice musí vyrovnávat
s rivalitou místních doktorů a lékárníků, kteří ho obviní z fušérství.
Časem svou činnost rozšiřuje, a na Gräfenberg se sjíždějí v čím dál
větším množství významní lidé z celého světa, aby se nechali vyléčit od
tohoto zázračného doktora. Místní lidé pochopili, že není dobré s
Priessnitzem soupeřit, ale je lepší s ním spolupracovat, neboť noví
hosté potřebovali ubytování a služby. Když přestaly stačit kapacity na
Gräfenbergu a domů v Jeseníku, nechává Priessnitz postavit velký
léčebný dům Hrad. V této době je již velmi známým lékařem po celé
Evropě. Ne všichni pacienti však snášejí Priessnitzovu tvrdou léčbu s
pokorou a mnozí proto odjíždějí zpátky. Právě těžkosti Priessnitzovy
léčby využívá například J. Schroth z Dolní lipové, který zakládá rovněž
lázně, jež jsou svými léčebnými metodami mnohem přístupnější. Své
obdoby se Priessnitzovy lázně dočkají i v Anglii. Na sklonku života je
Priessnitz velmi uznávaným. Získá dokonce vyznamenání od samotného
Habsburského císaře. Je však velmi nešťastný ze svých rodinných
neúspěchů. Se svou manželkou má mnoho dcer, ale žádného syna,
dědice. První syn umírá krátce po porodu a druhého se dočká až ve věku
příliš pokročilém, aby jej dokázal vychovat k lásce k přírodě. Umírá
28. listopadu 1851. Celý život zasvětil a veškerou energii věnoval
léčení. Vedení lázní převzali doktoři, kteří Priessnitze přímo znali.
Mezi nimi byl J. Ripper, J. Schindler a jiní. Jeho odkaz (především
díky zeti J. Ripperovi) zůstává žít dál . První památka pochází z roku
1836, kdy nechal do skály vytesat poděkování V. Priessnitzovi
francouzský baron von Chabot. Tím se odstartovalo množství staveb, jež
byly následně spojovány lesními pěšinkami s vyhlídkami vybudovanými na
zajímavých místech. V roce 1842 vybudoval Priessnitz svůj vlastní
pramen, ten nese jeho jméno. Bylo to k 200. výročí nešťastné události z
30 - leté války. V té době byla unesena jednomu Priessnitzovu předkovi
dcera. Nešťastný otec pronásledoval se svojí čeledí násilníky a dostihl
je právě u jmenovaného pramene. Dívce se ve zmatku podařilo uprchnout,
ale otec a většina jeho věrných byli pobiti. Zoufalá dívka si pak sama
vzala život. Z pramene vystoupila víla, smísila krev s pramenitou vodou
a předpověděla budoucí slávu rodu. Rovněž politický život zasáhl stavby
a názvy pramenů. V roce 1848 vzniklo velké množství památek. Některé
dostaly názvy jako Sjednocení, Pokroku, Dobrá naděje nebo Sourozenecký.
Priessnitz zemřel v roce 1851, ale prameny byly stavěny dále. Jejich
množství dokonce zapříčinilo, že v roce 1871 nechal hrabě Adolf von
Nassau postavit cestu, která vedla z lázní až na Studniční vrch a
spojovala památeky. Ani Češi se nenechali zahanbit a dali postavit
pomník s pramenem. Na vrcholu je socha, jejímž autorem je J. V.
Myslbek.