|
Vincenz Priessnitz – zakladatel lázní „GRÄFENBERK“ |
 |
 |
 |
|
Napsal uživatel PhDr. Alois Matuška
|
|
Úterý, 14 červen 2005 11:54 |
Nejznámější jesenický rodák a zakladatel lázní Jeseník, Vincenz
Priessnitz se narodil 4. října 1799 jako šestý potomek v rodině
jesenického měšťana a majitele malé zemědělské usedlosti č.p.175 v
osadě Gräfenberk a bylo mu dáno jméno Vincenz František. Jeho rodiče a
prarodiče patřili mezi první usedlíky malé osady Gräfenberk...
Když
bylo Vincencovi 8 let, jeho otec oslepl a on byl tak nucen pomáhat doma
na hospodářství. Po smrti svého nejstaršího bratra Josefa převzal
Vincenz ve svých 12 letech správu nad celým hospodářstvím. Příroda mu
byla učitelem, seznámil se s podivu¬hodnými účinky vody, když
pozoroval, jak si zraněný srnec vyléčil poraněný běhák koupelemi v
lesní studánce.<br>
Snad jen náhoda tomu chtěla, že ve 14 letech (1814) utrpěl při svážení
dřeva z lesa poranění prstu na ruce a sám si poranění mokrými zábaly
vyléčil. O dva roky později utrpěl dokonce vážný úraz, zlomená žebra.
Přivolaný ranhojič tehdy prohlásil zranění za smrtelné, v lepším
případě prý z mladíka zůstane mrzák. Vincenz však opět vsadil na vodu.
Po vzoru jeho strýce, mlynáře z Písečné, začal si žebra sám léčit
tlakem hrudníku proti opěradlu židle a hlavně obklady, které máčel ve
studené vodě. Léčení tehdy trvalo skoro celý rok, než mohl Vincenz
normálně chodit a pracovat. Vyléčení vodou nezůstalo v kraji utajeno.
Všichni brali jeho vyléčení za malý zázrak, od této chvíle právě on
započal léčení, nejdříve zraněných domácích zvířat, později pak i
sousedů, a to pramenící studenou vodou. Priessnitz pomoc neodmítal,
napravoval vykloubené ruce a nohy, krevní výrony a zlomeniny, později i
revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku. Zprávy o
vyléčených se šířily a do Gräfenberku se započali sjíždět nemocní.
První ordinací byla pro Vincenze jen lavice za stodolou a až teprve
roku 1822 dal se souhlasem otce přestavět svůj rodný, původně jen
dřevěný dům, v prostornější kamenný dům se speciálními prostorami
určenými pro léčení. Dům se tak stal prvním vodoléčebným ústavem na
světě.
Roku 1826 byl Vincenz pozván do Vídně k císařskému dvoru a léčení
císařova bratra arcivévody Antonína udělalo Vincenzi dobré jméno, takže
se za ním začali sjíždět i další význační lidé. Priessnitz svým
pacientům, a to často i přes vyšší původ, ordinoval kromě zábalů a
studené vody také práci, chození venku naboso, taktéž přidal poměrně
přísnou životosprávu a spánek. Jakoby jen prosté „omývání mokrou
houbou" se stalo prostředkem jeho úspěchu, ale i trnem v oku místních
lékařů, kteří v něm viděli nekalou konkurenci a tak ho nazvali
šarlatánem a podali na něj řadu stížností.
Vznik lázní Gräfenberk se oficiálně datuje rokem 1837, kdy
Priessnitzova vodoléčebná metoda rozhodnutím císařské komise zvítězila
nad všemi pochybovači. Napomohlo tomu nejen množství až zázračně
uzdravených pacientů, ale též věhlas, který Priessnitz získal ve Vídni
na císařském dvoře při konzultaci u nemocného arcivévody Antonína,
velmistra řádu Německých rytířů. A právě rozhodnutím císařské komise
mohl nyní Priessnitz provozovat vodoléčebné lázně bez omezení. Na
základě pozdějšího dobrozdání panovnického dvora ve Vídni, bylo v roce
1838 konečně vydáno povolení k definitivnímu provozu lázní. Roku 1839
byl otevřen nový lázeňský dům a toho roku se v lázních Gräfenberk již
léčilo na 1500 nemocných, přijelo i na 120 lé¬kařů z celé Evropy, aby
přímo v Gräfenberku studovali jeho léčebné metody a podle jejich vzoru
pak doma zakládali vlastní vodoléčebné domy a lázně.
V letech 1834 -1835 vybudoval dva léčebné domy a nakonec v roce 1838
dal vystavět tzv. Hrad, velký léčebný dům s 30 pokoji, vanami a
společenským sálem. Záhy pak v sousedství vyrostl další, tzv. Nový
léčebný dům. Tak vzniklo vlastní jádro lázní, jak je poznáváme nejen na
dobových pohlednicích a obrazech, ale známe je prakticky dodnes.
Vincenz Priessnitz se dočkal už za svého života vynikajících poct.
Vděční pacienti z Maďarska dali na lázeňské promenádě postavit
mnichovským sochařem Schwanthalerem bronzo¬vý pomník lva. V roce 1846
udělil Priessnitzovi rakouský císař Ferdinand V. „Zlatou občanskou
záslužnou medaili I. třídy". Tak vysoké vyznamenání monarchie ještě
nikdo ve Slezsku před ním neobdržel. V okolí lázní Gräfenberku začaly
vyrůstat pomníky, jakožto forma děkovných darů od význačných hostů.
Priessnitz pracoval s velkým zápalem denně, často jej také volali k
naléhavým případům i v noci. To vše jej časem značně vyčerpávalo a v
roce 1851 se u něho dostavily zdravotní potíže, kterým pak 28.
listopadu 1851 ve věku 52 let podlehl. Jeho žena Sofie (Žofie) jej
přežila jen o tři roky. Oba jsou spolu uloženi v rodinné kapli ve svých
lázních.
Sláva objevitele novodobé vodoléčby trvala i po jeho smrti. Na
Gräfenberku byly postaveny další pomníky - Český (1847), Polský (1890),
ve městě Frývaldově (Jeseníku) roku 1909 velké sousoší vytvořené
sochařem Obethem. Priessnitzovi byla odhalena roku 1911 i ve Vídni jeho
socha v nadživotní velikosti, jeho sochy stojí i v polské Poznani.
Nejnověji je návštěvníkům lázní Jeseník a široké veřejnosti přístupněna
stálá výstava věnovaná osobnosti Vincenze Priessnitze a vývoji
jesenických lázní. Tato expozice v „Muzeu V. Priessnitze" byla zřízena
roku 1999 při příležitosti 200. výročí Priessnitzova narození, které
bylo zařazeno mezi významná kulturní výročí UNESCO. Byla otevřena v
domě, kde V. Priessnitz zřídil první vodoléčebný ústav na světě, dne 2.
října 1999. Podle autorů má tato expozice přispět k oživení zájmu o
osobnost našeho geniálního léčitele V. Priessnitze a přiblížit jeho
odkaz dnešnímu člověku. V expozici jsou bohaté pramenné i hmotné
doklady Priessnitzova života i díla, osobní předměty patřící jemu a
jeho rodině a také dokumenty, které zájemcům přibližují vývoj lázní i
po zakladatelově smrti až do současnosti. Ke zdejším nejcennějším
exponátům bezesporu patří originály i kopie vzácných archiválií,
rodinné šperky, obrazy z muzejní sbírky nebo ojedinělá vodoléčebná
literatura. Mezi zajímavé exponáty patří maketa lázeňské scény z 19.
století nebo třeba figurína samotného Vincenze Priessnitze v životní
velikosti. A velikánem opravdu byl!
|
|
Aktualizováno ( Úterý, 28 červen 2005 09:19 )
|
|
