Současný stav

Z hradu se do dnešní doby zachovaly výrazné zbytky hradeb, budov jádra, torzo bergfritu, mohutný val i hluboký příkop. Z vyhlídky na jižní straně je krásný pohled do údolí Račího potoka. Bohužel je však nutno konstatovat, že prostorné hradní nádvoří, jakož i celý areál, začínají zarůstat křovinami. Rovněž destrukce některých částí hradu je progresivně na postupu, což je jistě velká škoda.

Historie objektu:

O hradu v Račím údolí u Javorníka neexistují žádné písemné zprávy. Dokonce i jeho jméno kopíruje název horského hřbetu, tj. Rychlebských hor (resp. jejich německého ekvivalentu Reichensteiner Gebirge). Přesto, zvláště díky kvalitní analytické práci P. Kouřila a jeho spolupracovníků, dokážeme o historii hradu leccos vyvodit. Předně je třeba pozastavit se nad podobou hradního jádra. Ta totiž společně s faktem, že archeologické nálezy situují datum vzniku hradu někam na přelom 13. a 14. století, velmi nahrává hypotéze, že stavebníky pevnosti byli Wüstehubové. Tento loupeživý rod na počátku 14. století uchvátil značnou část Jesenicka a území jeho panství potřebovalo zajištění. A tím mohl být na západě právě hrad zbudovaný v Račím údolí. Tato poloha by navíc byla vhodná pro umístění základny pro pořádání výprav do Kladska a Čech. Vratislavští biskupové jistě nemohli připustit, aby neměli vlastní území dlouhodobě pod kontrolou. Není tudíž nepravděpodobné, že v rámci konsolidace poměrů v oblasti - možná za éry biskupa Přeclava z Pogarel - přešel rychlebský hrad do jejich majetku a byl zařazen pod správu hradu v Javorníku. Toto sousedství pro něj bylo vyloženě nešťastné, protože, ač byl na lokální poměry mohutnou pevností, první housle hrál vždy Javorník. Dobové dokumenty v oblasti dnešního českého Slezska zmiňují vždy pouze ústřední hrady Javorník, Edelštejn a Fürstenwalde; hrady, patřící pod jejich správu, byť třeba i významné, nejsou s výjimkou Kaltenštejna zmiňovány vůbec a zpravidla s centrálními hrady sdílely jejich majitele i osud. To je zřejmě i případ rychlebského hradu, jehož jméno nám zakryl závoj času. Neznáme ani datum jeho zániku. Na základě četných nálezů použitých zbraní a spálených koster užitkových zvířat ale lze s jistotou říci, že se tak stalo v přímé souvislosti s neznámou vojenskou akcí, která znamenala jeho dobytí a zničení. F. Spurný se ve svém díle odkazuje na blíže nespecifikovanou zprávu, podle níž olomoucký biskup Stanislav I. Thurzo vypravil na počátku 16. století proti hradu, ovládanému rytířskými lapky, silné vojsko, které jej dobylo a zbořilo. V kontextu pozdějších analýz se ale toto vysvětlení nezdá být přesvědčivé. Vždyť o hradu není po celé 15. století v dobových dokumentech ani zmínka. A to i přesto, že hrad v Javorníku ležel v této době delší čas v troskách. A právě tato okolnost je významná. Javornický hrad byl dobyt husity v roce 1428 při mohutné ofenzívě, která byla namířena proti jejich hlavnímu nepříteli v oblasti, vratislavskému biskupovi Konrádovi IV. Husité si po obsazení Javorníku jistě nemohli dovolit nechat v zádech pevnost formátu rychlebského hradu. Jeví se tudíž jako velmi logické situovat datum zániku hradu k roku 1428. Rozsah akce, kterou útočníci podnikli k jeho dobytí, byl značný a tak lze téměř vyloučit, že by se jednalo o nějaký menší oddíl v rámci lokálního konfliktu. Hrad nebyl nikdy obnoven. Až na počátku 20. století se skupina nadšenců pokusila zachovat jeho zbytky pro příští generace a provedla na hradě v roce 1910 rozsáhlé konzervační práce. Jak vidíme dodnes, korunované úspěchem, byť bohužel za cenu některých romantických a neodborných zásahů do struktury původní stavby.

Přístup k objektu:

	7 km po značce z Javorníku.
	Po lesní cestě asi 8 km z Javorníku
	Javorník
	Javorník
	Javorník